úterý 21. listopadu 2017

Ach ten život



Zdravím vás, po delší době, co jsem se vám neozvala, se toho změnilo docela dost.




Začneme teda prací, kterou mám ráda, ale když člověk dělá venku, tak to není teda moc příjemné, vám povím. No a ještě k tomu všemu uklízím, prostě ze mě udělaly uklízečku, která mě vůbec nebaví. =( Já vím, že je to práce jako každá jiná, ale do prčic jsem zahradník a ne uklízečka.!!!! Myslela jsem si, že budu dělat jak venku, tak i vevnitř, a to jenom zahradnické práce a ne, že dostanu do ruky hadr a smeták a šupaj uklízet. No, příště raději pořádně přemýšlet a hlavně si důkladně přečíst smlouvu. Už s tím nic nenadělám, pokud chci tuhle práci dělat dále.

Částečně s prací souvisí i ježdění autem. Jezdím denně do práce, každé ráno se modlím, ať někoho nesejmu. A odpoledne jet přes to ucpané město je teda síla. Ale jinak mě ježdění moc baví. Dokonce jsem si do auta dala svůj benzín no a už se mi protočily panenky. Tý jo, proč je to tak drahé všechno.

Když už se bavíme o těch penězích, tak mám po první výplatě, která teda není moc mastná. Ale pořád to jsou peníze, které se rozkutálí.

A teď se dostáváme k tomu, co jsem vám vlastně chtěla říci. No, jak začít asi tak, že jsem prostě divná, budu k vám upřímná. Já se bojím všeho nového, ale také starého. Nejhorší je to, když jsem v nějakém obchodě či místě sama. Tak mám problém se ovládat a musím si stále říkat, že to bude v pohodě. Ale jakmile je nás více, tak já jsem úplně v pohodě.
Nevyhledávám moc neznámých lidí po hromadě. Nejhorší to je při práci venku, kde chodí hromada lidí a koukají na mě. Cítím se přitom strašně a nedej bože na mě promluví, uáááááá. No, jak jsem říkala jsem divná a moje okolí to zatím neví. Fňuk, už to ví. =) =(
A co se týká třeba intimního vztahu, tak se prostě a jednoduše bojím, ale po pravdě nevím, čeho se bojím.

No nic už jsem vám toho zase o sobě moc řekla, ale tohle mi doopravdy pomáhá, když to napíšu tak si trochu ulevím.

Mám na vás otázku. Myslíte, že by mi mohlo něco pomoci? Jestli víte co, tak mi prosím napište do komentářů.




Už vám popřeji krásný zbytek týdne. A ještě chci poděkovat za nominaci do Blogerky roku 2017, která již proběhla.

Pac a pusu Majdalenka


6 komentářů:

  1. Na tom, že máš strach z nových i starých věcí nebo z houfu cizích lidí, myslím, není nic divného. Spousta lidí se bojí změn i toho, že zůstanou zabřednutí tam, kde jsou. Možná tě to překvapí, ale taky mám strach z houfu cizích lidí. Ale pomohlo mi to, že jsem si začal říkat, že oni se cítí možná dost stejně a vlastně jsme na tom všichni stejně. Navíc většinu z těch lidí už v životě neuvidím a tak to vlastně zkouším moc neřešit. no to stejně nějak vždycky dopadne Májo ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za upřímnou odpověď Míšo potěšil jsi mě.

      Vymazat
  2. Já jsem také velký strašpytel.
    Nejvíce jsem to pociťovala na 2. stupni ZŠ. Nonstop jsem byla nervózní, bála se cizích lidí, nevěřila si apod. Bohužel to vyústilo až k hospitalizaci (ve škole jsem zkolabovala). 5 dní jsem ležela v nemocnici.
    Naštěstí se to o hodně zlepšilo. Už si nedělám z malicherností takové starosti, nebývám tak často nervózní apod., ale vím, že to furt ve mně je.
    Dávej si na to pozor, aby to nepřesáhlo hranici, jako u mě... Držím ti palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za podporu a za krasný komentář. A budu se snažit to moc nehrotit.

      Vymazat
  3. Na rozdíl od Vás jsem nikdy nenašel odvahu založit si blog. Tak nevím, proč se podceňujete.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji ti za krásný komentář. A na tvoji odpověď ti odpovím jenom asi to , že každý máme nějaký problém a já jsem ho tu popsala a jsem za to ráda, že jsem ho konečně zveřejnila.
      Děkuji ti , že jsi napsal.
      pa

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář. Jste úžasní.