středa 7. prosince 2016

Ze života blogerky #18



Zdravím vás, po dlouhé době vám něco popovídám z mého života.
Začala bych asi tím, že se ze mě konečně stala právoplatná řidička, a ty nervy za to stály. Jsem na sebe strašně hrdá a chtěla bych moc poděkovat své rodině a kamarádům, kteří mi drželi palečky i na nohou. Chichi. =) Jezdím jak drak, ale prozatím ještě pod dozorem dospělé a hlavně zkušené osoby. =)


V soukromém životě se mi stala docela nepříjemná věc, o které vám tady nechci vůbec vyprávět, ale o čem vám povím, tak to je reprezentace školy na Slovensku. Jednalo se o vystoupení v rámci spolupráce se školou, která slavila 50 let od svého založení. Naše škola tam byla pozvaná, proto jsme měli za úkol nazkoušet tancování. Jednalo se o zumbu, která se nám ze začátku zdála strašně složitá a já osobně jsem si myslela, že to nedáme. Trénovali jsme měsíc dopředu a to intenzivně, každý den. Tím pádem  jsem jezdila domů kolem páté hodiny a  strašně unavená. Na  Slovensku jsme potom byli dva dny. Přijeli jsme ve čtvrtek a v pátek jsme vystupovali. Naše ubytování bylo na internátě, který byl hezky vyzdobený a útulný. Bylo nás tam šest a holky převažovaly, prostě klasika u nás. Na pokoji jsem byla se svými spolužačkami, se kterými jsem se večer nasmála jak už dlouho ne. Takové hlody, co říkaly. No prostě byla sranda. Ještě před samotným vystoupením jsme se byli podívat do kulturáku, kde se to všechno odehrávalo a mohu říci, že to bylo ve velkém stylu.  Sál byl veliký a krásně nazdobený, trošku jsem litovala, že jsem si nevzala mobil. Naše vystoupení bylo úplně poslední a toho jsme se hodně báli. To čekání bylo nekonečné. Nakonec všechno dobře dopadlo a lidé nám tleskali.  Naší vychovatelce se to líbilo, prý se bála, že to někdo z nás splete, ale naštěstí jsme všichni tancovali stejně a hlavně do rytmu, s čímž jsme jinak při zkoušení měli problém.
To by bylo všechno z našeho výletu.


 Tak takhle to tam vypadalo. Pódium bylo obrovské a dobře ozvučené. =)


No a s touhle slečnou jsem byla na pokoji. Děkuji že jsi.
 
Jinak ve škole to jde všechno podle plánu. Již brzy nám dají podklady k závěrečným zkouškám, ze kterých mám docela respekt. Sice už mám dvoje zkoušky za sebou, ale i tak se bojím. Na praxi si užívám pohody, protože jsem ve škole a ne na individuálu, z kterého mám strach a vážně doufám (a možná marně), že tam nepůjdu. Když mluvím o tom individuálu, tak jsem se nedávno dozvěděla, že tam o mně říkají docela hnusné věci. Vůbec je nechápu, proč to říkají, vždyť každý nemůže být nejlepší. Nejsme roboti, kteří  dělají věci stejně. Každý je jiný, já mám spoustu chyb, o kterých vím a snažím se s nimi bojovat. Ale bohužel to nejde vždycky. =(

A jako poslední záležitost je blogovací sféra. Zanedlouho to budou dva roky, co mám tenhle blog. Nemohu tomu vůbec uvěřit, ale je to tak. Jinak moc mě těší vaše komentáře, kterých sice není mnoho, ale i tak jsou od vás moc milé a některé i překvapující. Strašně vám chci poděkovat a určitě se můžete těšit na velmi nabitý prosinec.  V neděli 4.12. jsem měla obrovskou radost, protože na mém instagramu se ukázalo opravdu hezké číslo - 50 sledovatelů. Jste prostě božííííí.



Pac a pusu, Majdalenka

4 komentáře:

  1. Krasne jen tak dal a pak to budou 3 roky a dalsi jsi moc sikovna a jen tak dal :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za velmi milý komentář. Jsi hodný kluk.
    Pac a pusu Majdalenka

    OdpovědětVymazat
  3. Mě řidičák čeká v druhém pololetí - nejspíš. Jsem na to zvědavá. Zatím si sama sebe za volantem nějak neumím představit, vždyť já pomalu neuřídím ani kolo. To bude. Zatím z toho mám respekt, ale nevzdávám se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti budu držet palečky ať to zvládneš. Nejhorší je utéct z boje. =) Musíš si věřit a nepodléhat panice.
      Pac a pusu Majdalenka

      Vymazat

Budu ráda za každý komentář. Jste úžasní.