úterý 26. ledna 2016

Psychická slabost (úzkost a deprese)


Ahojky lidičky, tenhle článek bude takový možná divný, ale rozhodla jsem se ho napsat, tak jdeme na to.

Psychika je dost složitá věc. Už dlouho s ní bojuju a zažila jsem mnoho vážně hnusných situací, které tady ale rozebírat nebudu.

Co to vlastně ta úzkost a deprese je. Je to jen povrch všeho kolem nás. Úzkost  je emoční stav bez jasné příčiny v danou chvíli, tím se výrazně liší od strachu, který má vždy jasný zdroj. Člověk trpící  úzkostmi či depresí nemyslí na nic jiného. V jeho mysli vznikají emoční situace jako je pocit viny, smutek, bezmocnost a nízká sebedůvěra.


Každý je originální a každý má svoje myšlení. Já jsem taky jiná, no spíše divná, chichi. Ale moje myšlení je odlišné od toho vašeho.
Zdor-Google obrázky

Sebedůvěra

Tohle je kapitola sama o sobě velice důležitá.  Jde o víru v sebe sama.

 Jak si ji zvýšit?

První věcí je, že si neodkládáme věci na později. Tohle platí i u mě.  Já většinou své povinnosti stále odkládám a pak zjistím, že vůbec nestíhám, a tím pádem se dostanu do stresu. Což není vůbec dobře.
Další věcí,kterou u sebe pozoruji, je že si nevěřím. Raději se tomu problému vyhnu, než abych se nervovala a ztrapňovala před lidmi.  Víra v sebe sama je velice důležitá. Já vím, říká se to dobře, ale hůře provádí. Já s tím stále bojuju a snažím se věřit si a jít do toho problému po hlavě, a ne ho jenom nakousnout a rychle zmizet.
No a poslední věcí, která mě napadla, je nebát se nových věcí.
Dám příklad: Ve škole jsem na individuálu a nejsem tam vůbec ráda, ale říkám si, že když to vydržím, tak dostanu větší kapesné od školy a také nové zkušenosti, které se mi budou hodit v životě. Takže když nás čeká něco nového, o dané věci si co nejvíce zjistím, pokud je to možné. Já měla to štěstí, že tam přede mnou byla spolužačka, která mi o tom hodně vyprávěla a tím mi i pomohla získat částečnou odvahu tam jít.

Také velkou pomocí je tajný deníček, do kterého je dobré si psát všechny myšlenky, postřehy či trápení. Člověk se tak vypíše a ulehčí tak svému myšlení. Zní to asi dost dětinsky,ale já si svůj tajný deníček píšu už skoro 2 roky. Velice mi pomohly při překonání překážek. Píšu si do něj úplně všechno, co se kolem mě děje, co jsem ten den dělala, postřehy a také příběhy, které jsem slyšela od lidí. Také vím, co mě kdy trápilo a jak jsem se s tím poprala.

Další pomocí jsou samozřejmě rodiče či kamarádi, kterým se můžeme svěřit.

No to by bylo asi všechno pro tenhle článek, který vznikal průběhu mé naštvanosti a nasranosti. :) :(

Mějte se krásně. Užívejte posledních dnů školy. 

LOVE Majdalenka

2 komentáře:

  1. Vím o čem mluvíš, sám tyhle stavy často mívám a není to hezká věc. Ale nějak se z toho vždycky vymotám, hlavně se nevzdávat ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za krásný a upřímný komentář. Potěšil jsi mě. :)

    OdpovědětVymazat

Budu ráda za každý komentář. Jste úžasní.