pondělí 28. září 2015

Sedm dní bez wifi a signálu

Ahojky moji milí, po delší době opět píšu článek. Jak již napovídá nadpis, tak jsem neměla k dispozici wifi, bez které se obejdu, ale bez signálu na telefon je to horší.

Celý týden byl velmi nabitý a strašně únavný. Pondělí ještě šlo, ale nešel mi net chvilku. Ještě že jsem měla článek nachystaný a až se zapnul net, tak se zveřejnil. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se podívali na rozhovor s Haudičkou. V úterý už nebyl na nic, balila jsem se totiž na turisťák o kterém vám chci povídat.


Naše Vlajka
Jeli jsme ve středu ráno. Sraz byl v 7 na klubovně, na který dorazili téměř všichni. První, co nám řekli, byla bezpečnost a zákaz nošení a konzumace alkoholu.Také nám prohledaly tašky, to mi přišlo trošku divné a nesoukromé. Všechno dopadlo dobře, u nikoho nic nenašli.Naše přeprava byla komplikovaná. Protože se jelo školníma autama a né busem, který bychom nezaplatili (nejsou peníze). Já jela v první várce lidí, což bylo dobré, měli jsme více času si něco koupit, než se půjde 7 km do kopce. Přibližně po hodině jsme vyrazili na cestu.Velké tašky nám vzali autem a nám zůstaly jenom malé batohy. Cesta byla děsivá, strmá a strašně dlouhá. Měli jsme asi 5 zastávek, než jsme došli k chatě. Po 3 úporných hodinách jsme konečně došli na místo. Ta chata byla hrozná, rozpadající se, ale nám to stačilo na ty 2 noci. Po zabydlení jsme měli oběd, který byl docela dobrý, ale nevím, co to bylo. Ještě před obědem jsme se rozdělili do skupinek, ve kterých jsme soutěžili celé 3 dny. Měla jsem štěstí, že jsem byla se spolužačkou a také ostatní lidi ve skupině byli v pohodě a hodní. Po jídle byly sportovní hry, které se odehrávaly venku a byly dosti zajímavé a také zábavné. Hry byly až do večeře a po ní následoval zasloužený odpočinek a příprava na stezku odvahy. Stezka odvahy byla dosti hororová, věděla jsem, kudy půjdu a kdo nás bude strašit, ale i tak jsem byla posraná strachy. První metry byly v pohodě, v dálce bylo světlo, jak jsme k němu došla, tak jsem se podepsala a nastala ta horší část a delší. Bojím se tmy, takže jsem si řekla, že to proběhnu a to jsem neměla dělat. Spadla jsem na kámen a nade mnou se objevilo světlo a já to málem pustila do gatí. Naštěstí to byla jenom učitelka, která strašila a pomohla mi na nohy a já vyvázla jenom s modřinou a se špinavými koleny. A hlavně gatě byli suchééééé. :-)

Čtvrteční den byl nabitý od rána do večera. Hned po snídani jsme vyrazili na výšlap. Za ten den jsme ušli 14 km a moje nohy byly mrtvéé. :-)

Kam jsme šli? Šli jsme na posvátné místo, na kterém je velký kostel a samozřejmě je to na kopci. Jmenuje se to tam Hostýn. Posvátné místo a také magické místo. Proč magické? Protože to prostředí a lidé tam opravdu nabíjejí energií, kterou člověk potřebuje. Nejvíce se mi líbil ten kostel, který byl obrovský, ale zároveň skromný.


Na Hostýně jsme se zdrželi asi 2 hodinky. Byla tam strašná zima a foukal tam nehorázný vítr. Koukli jsme se do kostela a pak na stánky, ve který jsme si něco málo koupili a šli jsme zpátky na chatu. Cestou zpátky jsme se fotili u nějakého hrobu, ani nevím, proč jsme se tam fotili.


Na jídlo jsme měli úžasnou svíčkovou se 4 knedlíkama a já to všechno sežrala. :-) Po jídle následoval zasloužený odpočinek a hlavně sprcha, která byla úžasná. Sice ty sprchy nebyly moc hezké, ale voda tam tekla a nám to stačilo ke štěstí. :-) Po odpočinku následovaly opět hry, ale tentokrát naštěstí vevnitř a v klidu. Nejvíce mě bavila hra s podpisy, ve které šlo o to, abychom co nejrychleji sehnali všechny podpisy od lidí, co tam byli napsaní. A ten, co to měl nejrychleji, tak vyhrál. Já to nebyla, klasika, ale poslední jsem taky nebyla. Na večeři byly špekáčky, u kterých se hrálo na kytaru, zpívalo, a někteří dokonce i tančili. V noci byl prý hluk, který se našeho pokoje netýkal. My jsem spali jak zabití. V pátek už se jenom balilo a uklízelo. Před brzkým obědem bylo vyhlášení, ve kterém jsme nic nevyhráli, ale dostali jsme pamětní diplom a záložku.FOTO ZÁLOŽKY( dodám během zítřka)

Po obědě jsme šli zpátky 7 km na místo, kde nás odvezli opět auty ke škole, a my jsme mohli jít na bus a hurá domů.

Doma jsem se dlouho nezdržela, protože jsme jeli na chalupu, kde jsme až do neděle pařili. Na chalupě byla trošku zima, tak jsem se zahřála červeným svařákem, který jsem tam popíjela celou tu dobu. Také jsme tam měli dobré jídlo a psíka, který stále olizoval obličeje a nejlépe nosy.

FOTO S PARUKOU (dodám během zítřka)

Tak to by bylo pro dnešek vše. Doufám, že se vám článek bude líbit, a stanete se mým čtenářem.
Jak jste si vy užili týden a víkend.

Mějte se hezky a ve středu se uvidíme u dalšího článku.
Majdalenka

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář. Jste úžasní.